Jak Babiš „kupoval“ Unipetrol a stát prodělal miliardy korun

Zdroj: pravyprostor.cz

V roce 2001 vláda Miloše Zemana (ČSSD) rozhodla o zahájení privatizace majoritního státního podílu. Hlavním zájemcem byl Andrej Babiš (dnes Hnutí ANO) s menším společníkem Polski Koncern Naftowy (PKN) ORLEN , v níž vlastnil polský podnikatel Jan Kulczyk sice jen šest procent, ale kterou kompletně ovládali jeho lidé (chtěl pak převzít síť šesti set benzinových pump vlastněných Unipetrolem). I když mezirezortní privatizační komise doporučila jako vítěze britskou společnost Rotch Energy, která nabídla 444 miliónů eur (tehdy asi 14,5 miliardy Kč), vláda v prosinci 2001 rozhodla o prodeji české společnosti Agrofert (a PKN ORLEN) za 361 miliónů eur (tehdy asi 11,7 miliardy Kč).

Rozhodnutí vlády bylo podivné. Ukázalo se totiž, že Unipetrol byl přiklepnut firmě, o níž tehdy Babiš tvrdil, že patří švýcarskému podniku Ameropa. Když vedení Ameropy vlastnictví Agrofertu popřelo, tvrdil Babiš, že většinový podíl v novém vlastníkovi Unipetrolu drží jiná švýcarská firma O.F.I. – ale tato společnost byla jen schránkou ve švýcarském daňovém ráji městečku Baar. Zemanově vládě tyhle úskoky nevadily, Babiš ale slíbených 12 miliard za Unipetrol nikdy nezaplatil a po roce byl donucen odstoupit od smlouvy. To vůbec nevadilo následující Špidlově (ČSSD) vládě, která Agrofert pustila do soutěže znovu, tentokrát v obráceném gardu. Hlavním zájemcem byl PKN ORLEN s podporou Agrofertu Andreje Babiše.

Na podzim 2003 se ve Vídni sešel polský miliardář Jan Kulczyk s významným agentem ruské tajné služby Vladimirem Alganovem, a to vyděsilo polskou bezpečnost. Kulczyk vedle podílu v PKN ORLEN totiž vlastnil významné podíly v polské energetice a ropném průmyslu a Poláci dostali strach, že se jejich strategické podniky dostanou pod vliv Rusů. Kulczyka začala prověřovat policie i tajná služba, k věci vznikla parlamentní komise.

Babiš získal od Kulczyka písemný závazek, že po úspěšné privatizaci mu prodá PKN ORLEN za tři miliardy korun čtyři chemičky z portfolia Unipetrolu (Lovochemii, Aliachem, Chemopetrol a Spolanu). I tato smlouva vzbudila v Polsku rozruch, protože podle renomovaných odhadů měly tyhle firmy cenu aspoň o pět miliard vyšší. Vznikla otázka, proč by tak protřelý byznysmen jako Kulczyk šel do obchodu, na kterém ztratí tak obrovskou sumu?

V lednu 2004 podalo předběžnou nabídku sedm společností nebo konsorcií. Z šesti platných nabídek vláda do užšího výběru vybrala pouze nabídky polské společnosti PKN ORLEN (podporované Agrofertem), maďarského MOLu a Shell. Konečnou nabídku pak podal pouze PKN ORLEN – 11,3 mld. Kč za 63% podíl v Unipetrolu a 1,7 mld. Kč za pohledávky České konsolidační agentury. Tuto nabídku vláda přijala v dubnu 2004 a prodej byl finalizován v roce 2005. Výhru stvrdil už Grossův (ČSSD) kabinet.

Celý proces privatizace Unipetrolu provázely zvěsti o různých formách korupce. Podezření z korupce směřovalo jak do Polska, u nás pak hlavně na Stanislava Grosse. Nejznámější byla tzv. aféra pět v českých. TV Nova dostala od neznámého dárce záznamy schůzek polského lobbisty Jacka Spyry se šéfem kanceláře premiéra Paroubka (ČSSD) Zdeňkem Doleželem. Obsahovaly dvě pasáže, ve kterých Spyra rozebírá údajnou korupční nenasytnost bývalého premiéra Grosse a Doležel říká: „Sejdeme se u lesa a na stole bude pět“ – což všechna média přeložila jako žádost o pětimilionový úplatek. Spyra Doležalovi také tvrdí, že Andrej Babiš je nejvíc provázán s Grossem a jeho manželkou Šárkou, přes jejíž agenturu posílá Grossovi peníze.

Podle tehdejších spekulací v polském tisku Kulczyk s Babišem rozdali v Polsku a v Česku dohromady 42 milionů eur – v každé zemi půlku. Babiš za tyto peníze zařídil souhlas české vlády s privatizací Unipetrolu pro PKN ORLEN a Kulczyk za svůj korupční balík koupil naopak souhlas tehdejší polské vlády s pětimiliardovou slevou pro Babiše.

Babiš se těšil, jak za svou pomoc získá výhodně podíly v kýžených firmách. „Beze mne by Poláci nikdy v privatizaci neuspěli,“ nechal se slyšet v jednom z rozhovorů. Babiš, podobně jako Kulczyk v PKN ORLEN, vlastní v Unipetrolu sice jen podíl v některých jeho dceřiných firmách, ale do nástupu Poláků ovládali holding jeho lidé.

Jenže pak se v Polsku změnila vláda a s ní i vedení polostátního ORLENU. Z partnerů se rázem stali nejhorší nepřátelé. PKN ORLEN na jaře 2006 oznámil, že dohody s Agrofertem nesplní. Formálně je napadli polští právníci, ale ve skutečnosti si Poláci patrně spočítali, že se jim odstoupení od smluv prostě vyplatí. Například Kaučuk byl ve smlouvách s Babišem oceňován na 1,6 miliardy korun. Později jej PKN ORLEN prodal chemičce Dwory za 5,5 miliardy.

Babiš zažaloval PKN ORLEN celkem ve čtyřech arbitrážích. Uspěl však pouze jen v jedné z nich (2,5 mld. korun). Neuspěl ve třech, z nichž ta poslední zněla na bezmála 20 mld. korun.